Dočetl jsem knihu EDDA. Jedná se o soubor vikingských písní, básní, promluv. Jsou to tak zvané "eddické písně". Jejich název je odvozen od slova "edda", což znamená "prabába", ale možná bychom mohli říct "vědma". Jsou to tedy Písně prabáby nebo Písně vědmy nebo Písně předků.
Kniha je posvátná. Posvátná je proto, že nám předkládá informace z hlubin času. Informace, které si předkové předávali v ústní i písemné podobě po dlouhý čas. Některé z informací byly předávány po tisíce let. A není vyloučeno, že i řádově déle.
EDDA vyšla v českém jazyce dvakrát. Jednou za minulého a jednou za tohoto státního režimu. Původní vydání přeložil Ladislav Heger někdy v roce 1962. Toto jeho vydání zrevidovala, vylepšila Helena Kadečková v r. 2004, tedy o 42 let později. Je to nejen "tlustá" kniha, ale i svým obsahem je "tlustá", neboť má 491 stránek a pochopitelně NENÍ LEVNÁ. Takové knihy ani levné nebývají a malonákladové vydání je většinou rychle rozebráno.
O čem kniha je?
V prvé řadě musím říct, že tato kniha je "mystérium". Obsahuje informace, které tak trochu bourají darwinovskou představu o "postupném vývoji člověka z opice" a naopak souzní s informacemi "o stvoření", přičemž mnoho korelací lze spatřovat v sumerských zprávách, ale i zprávách od jiných národů (Skýtové, Germáni, Indové a další i např. na americkém kontinentě).
Kniha je tvořena písněmi. Texty, které se dramaticky přednášely nebo zpívaly. Často je zpívala vědma nebo osoba, která požívala v obci velikou vážnost. Přednes textu se prožíval na duchovní úrovni, prociťoval. Text má více významů, nemá jen význam, který vyplývá čistě ze slov, která jsou přednášena, ale má i skryté významy, kterým rozumí jen zasvěcení. Rozklíčovat skryté významy není snadné, ale u některých pasáží byl tento skrytý význam demaskován.
Některé příběhy, které jsou sdíleny více národy po celém světě, mají stáří delší jak deset tisíc let. Vypráví o obrech, o zkáze, o bozích. Píšu, že příběhy jsou vikingské, ale tenkrát nebyl takový rozdíl mezi národy, jaký vyznáváme dnes. Jednotlivé kmeny věděly, že jsou navzájem příbuzné. Skýtové byli příbuzní s Řeky i Frýgy. Tak i Vikingové byli příbuzní se Skýty a obecně s "Germány". Novější příběhy pojednávají o Hunech a zabití Attily jeho ženou Gudrúnou, jejíž původ může být právě vikingský.
Z písní je nejmystičtější "Vědmina věštba". Tato píseň pojednává o dávné historii lidstva a o tom, jak lidstvo vzniklo. Příběhem - a to je úžasné - se kryje se sumerskou zprávou o stvoření člověka. Je vysvětlen vznik planety Země, která vznikla vlivem kolize vesmírných těles. Podrobněji lze verše vysvětlit takto:
Do sluneční soustavy vstoupil Búr (planeta nebo hvězda) a jeho synové Ódin, Vili a Vé (planety nebo měsíce). Způsobili zánik Ymira a vznik Země Midgardu. Sluneční soustavě dali nový řád a na planetu Zemi zaseli život. Nejprve Země rotovala chaoticky, ale po čase se rotace ustálila a Měsíc, Slunce i Hvězdy získaly na pozemské obloze své místo a svou roli.
Popsán příchod bohů a vznik člověka z úradku bohů. Opět vyložím verše:
Bohové Ásové se rozhodli na Zemi (Idská pláň) usadit a těžit zde zlato a jiné suroviny. Postavili zde chrámy, budovy, vytvořili rozličné nástroje pro své potřeby.
A k práci pro bohy byli stvořeni lidé - můj výklad:
Po nějaké době se Ásové rozhodli vytvořit „skřítky“, kteří by jim pomohli v jejich práci. Skřítci byli příčinou vzniku lidí a možná to byli první lidé. Ovšem není vyloučeno, že skřítci jsou speciální rasou (třeba šedí a malí), kteří sloužili Ásům jako prostředníci mezi Ásy a lidmi. Lidé dělali tu nejprostší práci, zatímco skřítci lidi řídili.
Po nějaké době se bohové Ásové začali lidmi přímo zabývat. Určili jim nový účel, předali nový osud. Stanovili, jak dlouhý bude život lidský. Lidé už nebyli jen pouzí otroci skřítků.
Na Midgardu žila ještě jedna rasa - můj výklad:
Uplynula doba a ukázalo se, že na Midgardu Zemi žijí také Vánové/Elfové - rasa s magickou silou. Těm „technická rasa“ Ásů začala vadit a nastal spor, který vyústil ve válku mezi Ásy a Vány. Zbořeny byly zdi hradů Ásů. Vánové na Zemi (a pod Zemí) žili nejspíš před příchodem Ásů a před stvořením prvních lidí.
Byl uzavřen mír - výklad:
Nakonec byl uzavřen mír výměnou „rukojmích“ nebo-li velvyslanců mezi oběma božstvy.
Zatímco Vánové ovládají pokročilou magii (psycho-schopnosti), Ásové jsou techničtí. Od Vánů se však Ásové magii naučili.
Severská rasa lidí se považuje za potomky boha Heimdalla. Severská rasa lidí pochází ze třech párů lidí - a to minimálně po mužské linii. Vliv na zplození těchto potomků měl Heimdall, který patří k rase bohů „bílých Ásů“.
VÍ NĚKDO VÍC?
Je věta, kterou používá Vědma sugestivně na své posluchače a tím jim v podstatě naznačuje, buď aby mlčeli a pečlivě poslouchali těmto příběhům. Nebo pokud mají co říct, a rozšíří-li to znalosti kmene - nechť to řeknou.
Pán prstenů, Tolkienova inspirace
Pikantní na eddických písních je, že z nich je cítit inspirace Tolkienova pro své příběhy o prstenu. Eddické písně znají Dvalina, Bifura, Báfura, Bombura, Noriho, Gandálfa, Tráina, Torina, Fíliho, Kíliho a další jména, která s oblibou použil Tolkien ve svých dílech. Ten si tato jména nevymyslel, on si je přečetl v eddických písních! A s nimi i příběhy o nich! Nevylučoval bych, že Tolkien znal písně, které nejsou součástí eddického vydání a dostal se k nim jiným způsobem. Je nanejvýš podivné, jak znalý byl Tolkien ve své době, ale v jeho životopisu se lze dočíst, že cituji z wikipedie (https://cs.wikipedia.org/wiki/John_Ronald_Reuel_Tolkien):
Byl význačným jazykovědcem a znalcem staré angličtiny a staré severštiny.
A tím se vysvětluje vše. Část svého života velmi intenzivně pátral po lidské historii. Popularizační forma výsledku jeho bádání pro veřejnost byly jeho knihy o "prstenu", ve kterých zužitkoval část svých poznatků.
Matematika Sumerů!?
V písni O Grímnim je zajímavý verš, cituji:
Pět set bran je
a osmkrát pět
ve Valhalle vládce.
Osm set reků
rázem každou projde (pozn. opravil jsem "jedinou" za "každou", stejně to intepretuje i AI chatgpt.com)
až ubít vyjedou vlka.
Nejprve jsem tomuto verši nevěnoval pozornost, ale autor/ka v Poznámkách upozornil/a na to, že:
500 bran +8*5 = 540 bran
800 reků x 540 bran = 432 000
Toto číslo je zajímavé, protože podle Indů trvá Kálí Juga přesně 432 000 let.
V Sumerském seznamu králů, pokud sečteme délku vlády králů před Potopou a po Potopě, dostaneme se k číslu blízkému 432 000 let. Sumerové kladou příchod bohů do roku cca 443 000 př. n. l., pokud odečteme 432 000, získáme 11 000 př. n. l. A to je přibližně období, kdy nastala Velká Potopa (r. 11 600 př. n. l.) s tím, že podle starých Egypťanů se naposledy zjevil bůh r. 11 700 př. n. l. Což může znamenat zjevení kosmického tělesa, která tuto Potopu způsobilo!
Myslím si, že toto sedí úplně parádně!!!
Celkově verše v této vikingské písni zní jako popis oblohy s dráhy těles "...každý den s kozly na soud k jasanu (Yggdrasilu) jede". Následuje popis, kde sídlí lidé, obři a Hel (Vládkyně podsvětí).
O Šípkové Růžence
Potom bych chtěl upozornit na Píseň o Fáfnim, která obsahuje boj hrdiny Sigurda s Drakem.
Sigurd zabije Draka a potom vybere jeho podzemní skrýš, která je tvořena železnými dveřmi a železnými výztuhami. Popis zní téměř jako nějaký protiatomový bunkr. Skrýš obsahuje starodávné technologické artefakty jako např. "přílba hrůzy". Tyto artefakty ochraňoval drak Fáfni po svých předcích a žádal Sigurda, aby jej nezabíjel, aby mohl splnit své poslání.
Další část v Písni o Sigrdrífě obsahuje příběh, kde Sigurd vysvobodí dívku Sigrdrífu z dlouhého spánku na jednom hradě. Je potřeba rozseknout velmi zvláštní a těsné brnění a teprve potom se dívka probudí a děkuje svému "zachráni" za "zlomení síly run spánku", které na ni seslal samotný Odin.
Závěrem
Příběhy jsou mysteriozní, fantastické a člověk si klade otázku, jak takový a takový příběh mohl vzniknout. Na základě výmyslu nebo skutečné události? A co ta zamaskovaná rovnice ve verších, která dává mystické číslo 432 000, jež znali staří Indové a zároveň toto číslo se vhodně doplňuje se sumerskou mytologií?
To nebude jenom tak.
Zdroj:
autor
