Recenze knihy: Herodotos Halikarnésský: Dějiny

Zapomeňte na školní hodiny dějepisu. Zahoďte tituly historiků. Ponořte se do knihy, která je stará více než 2400 let. Sami si přečtěte od přímého svědka a řeckého dějepisce, jak žili naši předkové, co znali, čemu věřili.

Kniha se skládá z devíti knih, jejichž je Herodotos autorem.Je velmi obsáhlá a já jsem z ní přečetl asi třetinu a hodlám v četbě pokračovat. Protože jsou moje zážitky z knihy čerstvé a moje dojmy ohromné, chci se s vámi o tyto zkušenosti podělit.

Na základní škole jsme se o Hérodotovi bavili minimálně. Školská osnova byla jasná a pro nějaké starověké fantasmagorie nebylo místo. Učili jsme se, že se společnost vyvíjí od primitivismu ke komunismu. Nyní se ve školách nejspíš učí, že se vyvíjíme k demokracii. Vždycky se to nějak podá, aby žák nebyl vnímavý a nehledal.

Na střední škole jsme se o Herodotovi učili jako o nedůvěryhodném zdroji. Učitelka nám předhazovala Pliniuse a Tacituse, Herodota jsem měli za jakéhosi "snílka", který si údajně rád vymýšlel. Když jsem konfrontoval jiné lidi kolem sebe s Herodotovými poznatky, tak poměrně dost nadskakovali s tím, že to není pravda a tak dále, a tak dále :-).

Od Dějin jsem nečekal prakticky nic. Něco suchopárného nebo ve stylu Homéra. Ukázalo se, že je to snad úplně nejlepší učebnice dějepisu, jakou jsem kdy četl ! Když porovnám Palackého Dějiny, školní učebnice, Balajku a já nevím co ještě, docházím k závěru, že Herodotova kniha je čtivá, zábavná, poučná a velice precizně zpracovaná. Herodotos nepíše učebnici, on vypráví, jakoby právě teď seděl vedle mě a seznamoval mě s tím, co se ve starověkém světě událo. Používá dialogy, používá popisy, používá své znalosti, aby mi ukázal tehdejší známou mapu světa. Je to vyprávění velkolepé, úžasné.

Myslel jsem si, že Barbar Conan a vůbec celý ten fantasy svět byla jen pohádka, ale Herodotos mi ukázal, že celý starověký svět byl krmený krví a mečem.

Tehdejší svět

Herodotos vyčlenil část svého díla k popisu tehdejšího známého světa. O Kartágu hovoři, jako by právě teď stále žilo.

- Herkulovy sloupy jsou podle Herodota přesně umístěny tam, kde je Gibraltar. Podle autora o tom není žádných pochyb, popis pozice sloupů je velmi přesně popsán. Solón a Platón tedy také museli znát jejich pozici. Proto jsem si jistý, že Atlantida byla v Atlantském oceánu.

- Féničané cestovali za Herkulovy sloupy na západ. Obchodně cestovali k pevnině, která se na západě údajně nacházela. Obyvatelé této pevniny mluvili jiným jazykem a měnili s Féničany zboží za své zlato.

- Afriku (Libyi) obepluli jako první Féničané na příkaz egyptského faraona.

- Indie byla známá. Za Indií nikdo nevěděl, co je, předpokládalo se, že je tam poušť a hory.

- Hyperboreu nedokázal Herodotos umístit, v jeho době to byla pouze legenda. Může se jednat o potopenou část mezi Británií a Švédskem vlivem stoupající hladiny moří.

- Řekové měli podrobnou znalost Asie, ale překvapivě malou znalost Evropy, o které Herodotos přiznává, že zejména severní a západní oblasti prakticky nemají prozkoumané.

- Peršané vedení králem Dariem došli až na území naší země. Postavili přes Dunaj most a následně budovali čtyři dřevěné pevnosti proti Skythům.  Bylo to tažení, kterým chtěli Skythy porazit, ale nakonec se sami museli stáhnout.

- Řekové prameny Nilu neznali, zato prameny Dunaje (Istra) a celý jeho tok ano, protože údajně pocházeli z této oblasti.

Morálka a zvyklosti

V mnohých státech byla nejvyšší morálkou čest a pravdomluvnost. Dále statečnost v boji a víra v bohy. Lháři byli trestáni zpravidla smrtí. Svět se rozděloval na civilizovaný (městské státy) a barbarský (kočovné kmeny nebo barbarské civilizace). Mezi barbary nebylo lidožroutství žádnou výjimkou, právě naopak. Zabité protivníky stahovali z kůže a vyráběli si z ní oděvy nebo trofeje.

Jak v civilizovaném, tak v barbarském světě existovaly brutální tresty jako napichování na kůl, odsekávání údů, sekání nosu, uší apod. Hromadné genocidy obyvatelstva byly spíše pravidlem než výjimkou. Když Kýros dobyl Babylon, tak nechal popravit 3000 babylonských mužů. A ještě něco - Babylon byl obléhaný téměř dva roky. Protože nebylo co jíst, babylonští muži snědli své ženy. Proto Kýros nechal do Babylonu dopravit 50 000 žen z okolních národů, aby Babylon znovu obnovil.

Homosexualita byla většinou normální, zejména s mladými chlapci (Řecko). Mnohoženství bylo normální, promiskuita byla normální. Pít alkohol (hlavně víno) bylo normální, respektive byla to odměna, např. za dobře vybojovaný boj.

Už v tomto světě docházelo ke konfliktu mezi demokratickými a totalitními ideami, přičemž samotná "demokracie" byla chápána více lidověji než dnes.

Chytrost a inteligence

Herodotovy příběhy vynikají popisem chytrosti a inteligence lidí, kteří válčili nebo usilovali o nejrůznější hodnoty. Inteligence protivníka se stejně jako jeho statečnost, vysoce cenila.

Bohové

Herakles byl podle Herodota jak bůh, tak heroj (hrdina). Starořečtí bohové byli v nejrůznějších podobách uctíváni po celém známém starověkém světě včetně Egypta, odkud údajně Řekové svou víru převzali.

Egypt

Hérodotos popisuje Egypt věrně včetně jeho pyramid a podzemního Labyrintu (údolí králů?). O pyramidě Cheopsově a Chefrénově tvrdí, že je postavil lid a to v obrovské porobě, kterou Egypt zažíval po sto let za vlády obou těchto faraonů. Herodotos popisuje stavební techniku a identifikuje, kde se těžil kámen.

Záhada pyramid vyřešena. Herodotos jako bonus popisuje, že v nějakém jezeře jsou na dně dvě pyramidy. A navíc připisuje, že Cheops leží v podzemí na ostrově, kolem kterého je svedena voda z Nilu.

Egyptští kněží Hérodotovi tvrdili, že jejich civilizace je stará minimálně 15 000 let a na počátku vládli v Egyptě bohové.

Shrnutí

Podle Herodotova vyprávění mi tehdejší svět připadá jako většinou neosídlený. I Řekové samotní vytvářeli stále nové a nové kolonie a podmaňovali si zemi. Jakoby se celý svět nacházel po nějaké brutální katastrofě, a bylo potřeba jej znovu osídlit. Evropa byla hodně pustá a zarostlá lesy. Asie byla rovinatá a stejně tak liduprázdná. Centra tehdejší civilizace byla umístěna v subtropickém pásmu. Nejstarší události Herodotos vzpomínal tak 1600 let do minulosti. Před 800 lety se údajně stala trojská válka. Sám Herodotos netušil, odkud se vzaly názvy Evropa, Asia a Lybie. Taková pojmenování kontinentů byla známa od jakživa.

O existenci bohů nikdo nepochyboval. To se bralo jako holý fakt a zároveň i to, že bohové aktivně zasahovali do lidských věcí nebo přímo promlouvali ústy člověka, třeba věštce, obyčejného občana nebo krále.

A to je zatím vše. Až knihu dočtu, možná ještě něco připíšu.