Kniha se zdá být poměrně tenká, do stovky stránek, ale informačně je natolik hutná, že mi její četba zabrala po chvilkách několik týdnů. Protože se o Mezopotámii zajímám delší dobu, většina mi byla známa, přesto jsem byl oslněn některými novými informacemi, které obohatily můj rozhled.
Autorka Henrietta McCallová je egyptoložka, ale specializuje se také na výzkum mezopotámské literatury. Důležité je, že přímo pracuje s texty v klínovém písmu. Pracuje jako kurátorka Oddělení starověku Blízkého Východu v Britském muzeu.
V úvodu knihy mimo jiné Henrietta vysvětluje, jak vlastně vznikaly klínopisné destičky. Písař VĚRNĚ opsal starší destičku a nový opis se stal JEHO MAJETKEM. Následkem tohoto se identické kopie určitého textu dostávaly do různých lokalit.
Jaké známe mezopotámské texty jsou například známy?
Epos o Gilgamešovi = nejznámější epos slavném králi Uruku, který hledal nesmrtelnost. Na 12ti tabulkách je celkem 3000 veršů. Epos byl nalezen v Sinacheribově a také v Aššurbanipalově knihovně. Stáří eposu je minimálně 4500 let.
Epos o stvoření (světa) / Enúma Eliš = Na 7mi tabulkách 1000 veršů. Stáří 3 - 4 tisíce let.
Epos o Errovi = 5 tabulek. (Erra = Nergal) Stáří cca 3000 let.
Etana = zlomky, dílo se nedochovalo kompletní. Stáří minimálně 4000 let.
Adapa = stáří 3500 let.
Anzu = 3 tabulky, 720 veršů. Stáří 3000 let.
Sestup Inanny do podsvětí = stáří 4000 let.
Nergal a Ereškigal = stáří 3500 let.
Atrachasís = 3 tabulky, 1245 veršů. Stáří min. 3500 let.
A další.
Uváděná stáří jsou spíše minimální. U mnohých písemných zdrojů se odhaduje stáří větší, protože jsou to opisy sumerských, a některé jsou opisy předpotopních textů.
U nejstarších děl se autorství připisovalo buďto předpotopním mudrcům nebo přímo bohům. Dochoval se dokonce katalog autorů, který obsahuje seznam děl a jména autorů. Jména jsou rozdělena na čtyři skupiny: bohy, legendární lidi z dávných časů, lidi bez údaje o rodinném původu a lidi s údajem o rodinném původu.
V knize je předjímáno, že ne vždy se informace zapisovaly na hliněné destičky. Pro zápis mohl sloužit také papyrus nebo kůže či voskové desky.
Autorka velice správně uvádí, jaký byl význam tehdejšího "božího" chrámu. Chrám (nejčastěji zikkurat s přilehlými budovami, to vše chráněno vysokou zdí) byl FYZICKÝM domovem určitého boha včetně služebnictva, jídla, koupele, místností pro spánek.
Dále je popisován mezopotámský přístup ke smrti = nesliboval se posmrtný život a smrt byla jako finální konec přijímána ve smíření s tím, co člověku určili bohové.
Autorka dále zmiňuje, že v období 6000 - 7000 let př. n. l. byly v Mezopotámii zhotovovány nástroje z kovů - zejména mědi a olova. Ve druhé polovině 5. tisíciletí př. n. l. se praktikovalo také kovolitectví. Historie zpracování kovů tedy sahá daleko do lidské minulosti nad fantazii mnohých starších vědců (20. století).
Autorka také poukazuje, že v Mezopotámii zůstávaly školní osnovy stálé a během tisíce let se měnily jen minimálně. To je na naše poměry nezvyklá věc, protože v čechystánu se školní osnovy mění mnohem častěji :-).
Kniha dále obsahuje citace z různých prastarých eposů i s krátkým komentářem ze strany autorky.
Hodnotím knihu pozitivně, protože autorka se i přes své zařazení ve společnosti pustila do hlubšího rozboru, který naznačuje leccos víc, než co doposud připouští současná věda.
Zdroj:
autor
