Představte si oceán a v něm množství ostrůvků. Některé z nich jsou obydlené. Vzdálenost mezi ostrůvkem a jiným ostrůvkem je minimálně několik kilometrů. Menší množství ostrůvků je vidět a další se skrývají až za horizontem.
Náš ''vlastní'' ostrůvek je malý. Nevíme, jestli jiné ostrůvky jsou obydlené. Protože nemáme dost lidí, kteří by naslouchali signálům z jiných ostrůvků, naslouchá jich jenom pár. Někteří se také dívají. Co vlastně můžou vidět? Vzdálené táboráky připisují zásahu blesku, který způsobil požár. Jejich světlo nám nedává žádný smysl a podle názorů našich šamanů vznikly vždy přírodním způsobem. My sami zapálit oheň prozatím neumíme. Škrtáme pouze sirkami. Jejich světlo zfoukne vítr a pohltí mlha.
Někteří lidé naslouchají, zda něco neuslyší. Naslouchají ve vybraných směrech. Nejčastěji však slyší šumění moře (vesmírné pozadí) a skřekotání racků a jiných ptáků, případně pleskání ploutví větších ryb, které se prohánějí mořem. Všechny tyto zvuky považujeme za neinteligentní, za přirozené a nemáme potřebu je blíže zkoumat. Protože nerozumíme ani tomu, co na nás chrochtají prasata, které chováme za účelem obživy, nemůžeme porozumět ani těmto zvukům.
Myslíme si, že jiné bytosti jsou podobné jako my
Žijí na svém ostrůvku a škrtají sirkami, případně se dívají kolem sebe a nebo naslouchají. Je to bláhová představa. Je docela možné, že jiné bytosti létají tryskáči, plují loděmi a ponorkami a také je možné, že se prohánějí oceánem jako ryby nebo létají jako ptáci. Jejich formy jsou pro nás nepochopitelné a způsob komunikace nerozluštitelný.
Proč k nám žádné cizí bytosti dosud nezavítaly? Možná zavítaly. Ponorku máme problém identifikovat, protože je pod vodou. Ptáky ignorujeme. Ryby jednou budeme lovit, až se to naučíme. Tryskáče považujeme za přírodní jev. Lodě bychom snad dokázali identifikovat, pokud by nebyly maskované a nebo, pokud by k nám neposílaly jen malé čluny, které nedokážeme rozlišit v moři.
Zkoušeli jsme do moře vhodit láhve (Voyager, Pioneer) s poselstvím
Myslíte, že je někdou najde, otevře a přečte? Naši vědci si to nejspíš mysleli, a proto je vybavili zlatými deskami s vyrytým poselstvím. Inu, každý máme své vlastní myšlení a svou vlastní víru.
Abych nezapoměl, celý náš ostrov řve. Množství lidí postává na břehu a řve do oceánu nadávky, oplzlosti, i pro nás nesrozumitelné skřeky (reklama) a výhrůžky. Předáváme do širého prostoru kolem nás informace o tom, jak jsme zaostalí, násilní a barbarští. Tak nevím, jestli si středověcí mořeplavci vybrali pro přistání ostrov plný agresivních navzájem bojujících barbarů nebo ostrov, kde žili obyvatelé v míru mezi sebou?
Snad jsem dostatečně srozumitelně vysvětlil, proč neslyšíme rádiové signály cizích civilizací vesmíru, ve kterém se nacházíme. Některé neslyšíme proto, že je nemůžeme slyšet. Jiné neslyšíme proto, že je nechceme slyšet. Další neslyšíme proto, že jsme je nesprávně identifikovali. A jiné k nám prostě nedorazí. Kilometr je hodně na to, aby se k nám dostalo vzdálené volání bytostí, o kterých si myslíme, že jsou pouze přátelské a budou mít s námi jen ty nejlepší úmysly.
Ale třeba se jednou dočkáme.
