Na díle "Bohové a my" jsem pracoval přes tři roky. Dílo je neustále živé, doplňováno o nové poznatky. Jednou za čas zápisy uzavírám a tisknu pro vlastní potřebu a potřebu mé rodiny. Dnes úplně poprvé začínám obsah zveřejňovat právě zde na tomto webu. Dílo je rozsáhlejší, částí tedy bude poměrně dost. A o čem to bude?
"Bohové a my" odkrývá minulost lidstva, zjišťuje dávnou přítomnost bohů a předkládá informace k posouzení čtenáři. Obsahuje velké množství citací a zdrojů, obsahuje shrnutí náhledů na historii lidstva rozličných civilizací, aby se došlo k rekapitulaci historie pod názvem "Shrnutí poznatků a malá kronika lidstva". Je to tedy částečně pokus osvěžit naši paměť, která byla vymazána přírodními katastrofami, i naší vlastní destruktivní činností. V dalších částech se zabývám bohy, kdo byli, jak vypadali, co uměli, co lidstvu zanechali. A závěrem se zabývám různými tématy - programování člověka, mimozemské pohádky, odrazy minulosti do přítomnosti.
Nastudoval jsem si velké množství materiálů a série článků "Bohové a my" je jejich shrnutím spolu s mým komentářem.
Tak tedy začínáme.
Ten muž, jejž štědrost šlechtí, přichází do popředí;
mrtvé je srdce živé, co na modlitbách sedí.
Sa’dí (13. stol. n. l.)
zdroj: Rypka, Kusíčková: Po cestách Alláhových (1948, Symposion)
Psí povaha je špatná, to každý jasně vidí,
ale psí špatnost nesmí vycházet od nás – lidí.
Sa’dí (13. stol. n. l.)
zdroj: Rypka, Kusíčková: Po cestách Alláhových (1948, Symposion)
„Náš život“, pravil Alí, „jen v Něm je zachován, od početí a dětství střeží nás Bůh náš Pán“.
„Je-li to tak“, pravil žid, „pak ti nic nebrání: vrhni se z této střechy, ať Pán tě ochrání;
pak tvoje ujištění za pravdu budu mít – ne slovy, jenom činem můžeš mě přesvědčit.
Maulaví (13. stol. n. l.)
zdroj: Rypka, Kusíčková: Po cestách Alláhových (1948, Symposion)
„Na vrcholky rozvalin prastarých vystup, kolem se procházej, na lebky bědných i mocných pohlédni! Kdo z nich byl zlý a kdo dobrý?“
zdroj: Prosecký, Rychtařík: Epos o Gilgamešovi, str. 116 (2018, NLN, s.r.o.)
Úvodem
Ve škole nás učí tzv. klasickému vzdělávání. Přijímáme informace, o nichž věříme, že jsou pravdivé. Občas, když se změní státní/vládnoucí režim, se změní náhled na to, co pravdivé je a co pravdivé není. Člověk určitou dobu tleská nové změně a nové pravdě, aby v případě vnitřní nespokojenosti začal o pravdě pochybovat a hledal pravdu novou, náhradní.
Většina současných lidí žijících v „atlantickém regionu“ má slabší kořeny. Myslím tím to, že známe svého tatínka, maminku, známe dědečka, babičku, slyšeli jsme o pradědečkovi a prababičce, ale už nevíme, kdo byl prapradědeček a praprababička, co dělali, jak žili, co vytvořili, co si mysleli, za co bojovali. A vysledovat předky, jejich tradice, jimi předané hodnoty do období 500 let zpátky, je mimořádně těžký úkol, prakticky nemožný.
Nevíme.
A to si o sobě myslíme, že jsme zástupci moderní civilizace, umíme číst, psát a máme lidskou historii v rámci Darwinovy evoluční teorie „přečtenou“.
Evidentně ne.
A protože máme vymazanou paměť na naše předky, které tímto nechováme v úctě, musíme přijímat to, co nás učí Systém ve školách jako bernou minci, málokdo je schopen informace rozporovat nebo potvrdit na základě předaných zkušeností získaných předky. Maximálně uvnitř sebe sama můžeme matrixovsky cítit, že něco není v pořádku, ale nedokážeme říci, co to je. Dostala se ke mně informace, že někteří učitelé dějepisu, mají-li vyučovat klasickou společensky-rozvojovou „teorii“ o Pravěku a Starověku, upřímně pochybují, jestli své žáky učí správně. Zvláště, přečtou-li si zprávy o výzkumech, které byly o těchto obdobích učiněny v poslední době… A tyto zprávy jsou skutečně mimořádné. Je docela možné, že tato planeta byla ve své historii několikrát kolonizována mimozemskými rasami s různými záměry. Je třeba se oprostit od konvenčního vidění světa, které dostává těžce na zadní část těla novými objevy, případně objevy, které ležely dlouhou dobu ve sklepeních vědců, a na světlo se derou jen velmi ojediněle bez významnějších komentářů.
Tato kniha si neklade za cíl podat nějaké nové vidění světa a lidské historie. Prakticky všechny informace v ní uvedené již byly zveřejněny nebo v diskusích propírány zleva zprava badateli i vědci. Prvním z cílů knihy je pokusit se sestavit rámcovou historii současného lidstva, která, jak se ukazuje, není mladá, jak nám někteří tvrdí, ale není ani až tak stará.
Druhým cílem je zkusit si říct, kdo byli bohové. Byl to mýtus? Zmatená představa předků? Nebo něco konkrétního, hmatatelného? Kontakt s mimozemskou bytostí?
Také se ukazuje, že člověk v současné podobě není vrcholem evoluce, ale je to s největší pravděpodobností nemocná větev, jež se možná uzdraví, ale možná bude zlomena vlastní vahou nebo zásahem zahradníka a upadne na půdu, aby ji posílila svými živinami, aby jiné větve mohly zdravě růst.
Pátrání po pravdě, odkud člověk přišel, jaký je jeho cíl a smysl, není staré jako lidstvo samo. Ve skutečnosti tuto pravdu prastaré civilizace znaly. Pátrání po pravdě je tudíž tak staré, jak je stará událost, která přeformátovala lidské vědění o lidském světě a jeho historii.
„...pokaždé znovu na vás přichází v pravidelných obdobích jako mor prudký nebeský příval a zanechá z vás jen lidi neznalé písma a umění, takže se zase ze začátku jaksi omlazujete a nic nevíte ani o naší ani o své vlastní minulosti.“
zdroj: Platón: Timaios, Kritias, cca 400 př. n. l.
Jak vlastně došlo k výmazu historické paměti?
Protože nám naši přímí rodoví předkové nic informačně hodnotného o dlouhodobé lidské historii a našich kořenech nepředali, nedokážeme na tuto otázku jednoznačně odpovědět. Existovaly starobylé civilizace, které měly mnohem delší šňůru tradic, vzpomínek a předaných zkušeností než-li současná západní atlantická civilizace. Hérodotos ve svých Dějinách popisuje, že řecký velitel a admirál Leutychidés odvozoval svůj původ od Hérakla výčtem svých předků (20 generací). Kdo z nás dokáže zmapovat své předky podobně početným výčtem? Který dávný markomanský, řecký či římský hrdina má v dnešní době potomka, jež od tohoto hrdiny odvozuje svůj původ?
Mnohokrát v minulosti došlo k záměrnému ničení znalostí o lidské historii. Bořily se paláce, knihovny, zapalovaly chrámy, posvátná místa byla zasypána hlínou nebo rovnou odpadky. Na jejich místě se postavily chrámy novým božstvům nebo se založila svatá místa tak, aby se zamezilo průzkumům těchto oblastí. Perský král Kýros II. tak zvaný „Veliký“ nechal r. 525 př. n. l. vyplenit chrámy v Thébách a v Memfisu. Jiný perský vladař Dareios I. zničil athénský Psistratus, kde se nacházely veškeré starověké řecké písemné památky. Řekové na oplátku prostřednictvím Alexandra Velikého vyplenili Persepolis a zničili dvanáct tisíc svazků staroíránských mágů, které byly psány zlatem na oslích kůžích. Římané r. 146 př. n. l. vypálením kartágského Athenaea zničili více jak půl milionu svitků, na kterých bylo zaznamenáno vědění starých Féničanů. V Galii nechal římský císař Julius Caesar vypálit druidské poznatky v Bibraktu, jednalo se o tisíce záznamů z nejrůznějších vědních oborů. Po nástupu křesťanů k moci se podle Tertulliana (160 – 220 n. l.) systematicky ničilo veškeré dílo, které bylo připisováno tzv. Múzám. Byly zavírány athénské akademie, alexandrijské školy, vypáleny knihovny egyptského Serapea (Serápeionu) a jiných chrámů vědění. O pár set let později nařídil křesťanský biskup Diego de Landa (1524 – 1579 n. l.) mayským indiánům, aby navršili na ohromnou hromadu své rukopisy a jako ďáblovo dílo zapálili.
zdroj: Frank Joseph: Nové důkazy o Atlantidě, kapitola III
V jižní Americe si křesťané (františkáni, augustiniáni, milosrdní bratři, jezuité) budovali kostely tam, kde se původně nacházely místní incké chrámy).
zdroj: Sitchin, Ztracené říše Anunnaků
Tomu se říká kulturně-informační restart od NULY. Zničením znalostí… vskutku barbarské.
Kniha Sfinga, Záhady historie 3 od autora Hanse Christiana Hufa v kapitole „Mohutný stavební program“ uvádí, že ve starověkém Egyptě bylo zvykem dodatečně tesat nápisy na staré sochy nebo stavební díla. Zcela běžně se odstraňovaly staré kartuše a nahrazovaly za kartuše se jménem aktuálního faraona. U soch cituji „nevadilo, že socha nezachycuje jeho podobu“. Takové starověké přetesávací akce nyní vedou k tomu, že si současní historici nesprávně datují množství starých nálezů podle jména faraona nebo „dobových nápisů“. V téže kapitole se uvádí jako příklad stavitelství z období Ramesse II. (vládl v letech 1279–1213 př. n. l.) tzv. Amonův chrám. A já bych se zcela jednoduše zeptal – jestliže byla velká pyramida postavena faraonem Cheopsem (Chufu, 2509–2483 př. n. l.) z celkem 2,3 milionů opracovaných velkých kamenných bloků, PROČ POSTAVIL o více jak 1000 let později významný Amonův chrám v Luxoru Ramess II z obyčejných cihel, mezi nimiž jsou i centimetrové spáry? Kde je „darwinovský“ rozvoj stavebního umění?
Vypálení Alexandrijské knihovny (r. 48 př. n. l., r. 270 n. l., r. 389 n. l.) je závěrečným mementem, který hovoří za všechna podobná dosud neznámá kulturní zvěrstva. Na konci období Velké Moravy se tehdejší kultovní místa likvidovala a nahrazovala za kostely. Na stěně mám kalendář „Středověké hrádky na Moravě 2011“. Hned úvodní fotografie nenechá nikoho na pochybách. Za podrobnější průzkum by určitě stály lokality „Úsobrno“ (kopec Durana), Dobrotice (severozápadní okraj obce, okres Kroměříž), Podhradí (jihovýchodně od Pohořelic), Vratětín (okres Znojmo), Nechvalín (okres Hodonín), Věteřov (okres Hodonín), Popice (okres Břeclav), Sokolnice (tvrz „Stráž“), Švábenice (uprostřed stojí kostelík!!!) a mnohé další. Co tam stálo? Je tam něco pohřbeno? Kdo tam stavěl? Kdo tam žil? Co tam zasypali noví „náboženští partneři“ a překryli svými svatostánky?
NEVÍME NIC.
Obyvatelstvo na konci více jak tisíce let kontinuální existence Velké Moravy (viz práce prof. Metoda Nečase, vědce Františka Pluskala Moravičanského, badatele Antonína Horáka), na sklonku života této říše „obdrželo“ nové náboženství, nové písmo, a časem, až zapomnělo na svou minulost, také nový dorozumívací jazyk. Došlo k celkovému formátu kulturního povědomí o historických souvislostech.
Za 2. světové války probíhalo masivní pálení knih. A nemusíme chodit až tak daleko, v nedávné době (2010 – 2018, jsem na vlastní oči viděl) se z knihoven ve velkém vyřazují a likvidují knihy, které bychom mohli velice snadno za určitých okolností označit jako nevhodné pro nově se vyvíjející multi-kulturu „nové doby“. Několik let jsem některé knihovny objížděl a prakticky „po koruně“ odkupoval zajímavé knihy v perfektním stavu /i podle půjčovních lístků/, které měly namířeno do sběru papíru. Faktem je, že knižní tvorba této civilizace je primárně zaměřená na kvantitativní generování zisku. A pokud k zisku dopomůže popularita (= vysoký prodej) daná nadsazením, vymyšlením, překroucením... proč ne? Většina běžných knížek obsahuje text, který si někdo VYMYSLEL. Jsou to smyšlené příběhy, tak zvané romány nebo povídky, které mají v každé knihovně určené pro běžný lid naprostou MAJORITU. To je velký informační balast, i když mnozí budou proti tomuto označení protestovat, a prohlásí, že je to přece „zábava“. Ovšem... vezměte si, jakou informační hodnotu si z takových románů vezme historik za nějakých tisíc let? NULOVOU. Právě naopak, bude si myslet, že jsme byli blázni či snad zdrogovaní. Nebo kdyby naše civilizace úplně zmizela, přistála tady mimozemská loď a jejich lingvisté by přeložili do svého jazyka Harryho Pottera. Co by si o nás mysleli? Že jsme ovládali kouzla a bojovali se zlem? Nebo Tolkiena. Že jsme byli tady ve střední Evropě (středozemí) malí a hobití? A proč nejsou k nalezení kostry hobitů? Když už někdo píše vymyšlený příběh po vzoru Šeherezády, měl by na začátek knihy doplnit důležitou informaci:
TENTO PŘÍBĚH JE KOMPLETNÍ VÝMYSL.
Protože jak uplynou věky, nebudou naši potomci vědět, co výmysl byl a co nebyl. Nejen, že skutečná lidská historie bude vymazaná, ale ona bude dokonce také VYLHANÁ.
Potom je nám jasné, proč se současná civilizace zdráhá věřit Hérodotovi i sumerským textům. Vždyť my jsme zvyklí si lhát do vlastní kapsy. Automaticky předpokládáme, že naši dávní předci dělali to samé. LHALI. Ale proč by měli? Oni, na rozdíl od nás, měli v sobě bázeň.
BÁZEŇ Z BOHŮ.
POKRAČOVÁNÍ:
