Babička mi vyprávěla, že v mládí absolvovala (snad pod červeným křížem) praktický zdravotnický výcvik. Dřív to údajně byla častá zájmová činnost mladých lidí, zejména dívek, ale i starších pracujících žen, které byly členkami asi právě toho červeného kříže. Faktem je, že jsem kdysi kdesi v šupíku našel průkazku se značkou červeného kříže, takže někdo z rodiny se určitě angažoval. Je zvláštní, že za dvacet let práce mě žádná organizace tak jako babičku neoslovila, jestli bych se chtěl stát členem, nenabídla mi praktický zdravotnický výcvik a nepamatuji se, že by se angažoval někdo jiný z blízkého okruhu známých...
Ale proč o tom vlastně píšu. Všichni víme, jak probíhá v Česku příprava na určité ... potřebné věci. V rámci autoškoly, v rámci přípravy na získání zbrojního průkazu, v rámci školení ohledně bezpečnosti práce, v rámci školení požárních hlídek, v rámci vojenské služby a já nevím čeho ještě, vždy je část "školení" spojená se zdravotní přípravou. A všichni víme, jak tato zdravotní příprava probíhá. Žádný praktický nácvik, žádné vhodné pomůcky na vyzkoušení, ani jeden použitý obvaz. "Učitel" něco přednese, odkáže na testovací otázky nebo pasáže v učebnici a výuka zdravotní pomoci je tímto odbytá. Co na tom, že problematiku ovládám teoreticky, když nevím, jakou silou mám tlačit na hrudník? Jak píchnout injekci? Jak moc foukat při umělém dýchání? Jak efektivně obvázat zranění s co nejmenší spotřebou obvazu? Jak ošetřovat malé a větší rány? Jakou volit dezinfekci? Jak připravit injekci a jak ji píchnout? Jakou silou přitlačit na krční tepenní zranění, aby přestalo krvácet? Jak moc zaškrtit ránu? Jaké použít bylinky, pokud nemám k dispozici lékárničku? To samé se týká požárních nácviků. Ještě jsem neviděl výcvik, kdy by byl použit hasící přístroj, třeba na sklonku životnosti, aby požární hlídka věděla, co to obnáší, vzít hasičák, odjistit pojistku, stisknout, hasit.
Prý je to všechno příliš drahé.
A tak mezi námi, a já jsem jedním z nich, chodí spousta lidí, kteří mají nejrůznější "typicky české kvalitní kurzy" na zdravotní pomoc nebo hašení požárů, ale nikdo to nemáme vyzkoušené prakticky pod dohledem učitele, který má zájem naučit své žáky svému umění, aby se životy zachraňovaly a požár opravdu uhasil. Nejlepší na tom je, že v případě kdy půjde do tuhého, někdo umře, před soudem se podle mého i řidič bere jako osoba poučená, co se týká základní zdravotnické pomoci.
Rozhodl jsem se, že prozkoumám, jaké možnosti mi Česko v této oblasti může nabídnout. Máme rok 2015, žijeme ve vysoce rozvinuté, demokratické, humanistické, pravdy a lásky vítězící společnosti. Předpokládám, že stát bude mít zájem na tom, aby se jeho občan naučil praktickým zdravotnickým návykům :-). Kontaktoval jsem Červený kříž, kontaktoval jsem své známé, hledám vhodný zdravotnický kurz a předpokládám, že bude buď zdarma nebo za malý peníz a zároveň předpokládám, že se naučím praktickým znalostem. O tom, jak jsem dopadl, vás budu informovat v dalším díle tohoto miniseriálu.
