Autor, kterým tentokrát není Robert Ervin Howard, ale jeden z jeho následovníků L. Sprague De Camp, nás v předmluvě vybízí, abychom posoudili, zda dostatečně kvalitně dodržel styl a slov Howardův, a zejména zda působí Conanův příběh věrohodně, jakoby jej psal samotný Howard. Povíme si víc v následujícím textu.
Conana najdeme v Turanu, kde působí v roli důstojníka armády turanského krály Yildize. Brzy se však stane něco, kvůli čemu musí Conan zmizet. Prchá do sousední Zamory. Tam se nechá zaměstnat jako kovář chrámu pavoučího boha Zatha. I když se snaží pracovat a vydělat si nějaké peníze, brzy se v něm probudí dva silné pudy - chce se zmocnit dívky - tanečnice chrámu Rudabeh a zároveň se chce zmocnit chrámových drahokamů, které představují oči sochy pavoučího boha Zatha.
Podaří se mu oba cíle? Dozvíte se v knize.
A jak se mi kniha líbila?
Knihu jsem přečetl jedním dechem. V podstatě ano, jedná se o příběh, který zapadá do conanovských dobrodružství. Měl bych několik výtek:
-
autor s oblibou zmiňuje Conanův "mladý" věk 20 let a snaží se, aby se příběh nějak "vmontoval" do Conanova života přes jeho roky. Tady si myslím, že je zcela zbytečné, aby čtenář přesně věděl, kolik má Conan roků a zbytečně to odvádí čtenáře od příběhu. Donutilo mě to přemýšlet, jak to, že toho Conan tolik do 20ti let stihnul :-).
-
Conan se zaměstnal jako kovář. Také vám tohle zní neuvěřitelně? Dovedu si představit, kdyby se Conan nechal zaměstnat jako žoldák, zloděj, pirát, generál, hejtman, vůdce povstalců.. Ale kovář? Kovář v chrámu? Kovář v chrámu pavoučího boha? Ech... trochu přehnané, myslím.
-
Conan v některých soubojích "na meče" uznal, že protivník je lepší šermíř. Respektive popis některých soubojů vedl čtenáře k závěru, že by Conan mohl téměř prohrát :-). A to mi vadí.
-
Conana lapila turanská pohraniční stráž do sítě, aniž by si tohoto "překapení" Conan v noci všimnul. Autor dostatečně nezdůvodnil, proč se tak stalo. V Howardových prózách se nikdy nestalo, že by Conan byl v noci překvapen, jedině snad, že by byl silně pod vlivem drogy nebo chlastu.
-
Na loupení v chrámu pavoučího boha se Conan vydává jen s kovářskými nástroji, ale meč si nevezme, pouze kladivo.... Autore, autore... Conan se NIKDY NEVZDALOVAL OD SVÉ ZBRANĚ.
-
Conana několikrát zhypnotizovali. Omámit Conana kouzlem, to bych chápal, ale Howard několikrát zdůrazňoval, že Conan jako barbar je natolik primitivní, že na něj psychické ovlivnění neplatí. Tady to autor takzvaně posr.l.
Z knihy máme tedy pocit, že Conan ve svých 20ti letech ještě nebyl hotový Conan, ale měl nějaké slabiny, což je škoda. Na druhou stranu, dopadlo to dobře,Sprague Du Camp naštěstí nenechal Conana zaklít nebo umřít, i když v poslední kapitole už k tomu bylo hodně blízko a povel koni Ergilovi "zab ho", aby kůň zabil stygijského čaroděje svými kopyty, protože Conan už byl na umření, obtočen magickým hadem... NO, to si myslím, že autor TOTÁLNĚ PŘEHNAL.
Hodnocení knihy: 4/10. Je to
podprůměrná conanovka, která mohla být mnohem lepší. Námět je výborný, ale některé slabé prvky, čtenáři, který je vychován Howardem, čtení znechucují.
A ještě úryvek z knihy:
"Jak si dovoluješ sedět s mojí holkou, křupane?"
Conan pozoroval kapitána zúženýma očima a odhadoval stupeň jeho opilosti. "Táhněte k čertu, kapitáne," řekl nakonec klidně. "To děvče za mnou přišlo ze své vlastní vůle v době, kdy jste támhle vyspával opici." Zvedl džbán a zdlouha se napil.
"Ty nevychované štěně!" zařval kapitán a rozpřáhl se, aby udeřil Conana hřbetem ruky přes ústa.
Klouby jeho ruky však narazily na Conanovo předloktí aze zvednutého džbánu vystříklo víno.
Conan pomalu a rozmyslem postavil nádobu na stůl, vstal pružně jako protahující se kočka a udeřil Catigerna do obličeje levou rukou sevřenou v pěst. Kapitánovi se zvrátila hlava dozadu, zapotácel se a padl k zemi. Ten úder by obyčejného člověka omráčil, pokud by mu nezpůsobil nějaké vážnější zranění.
Catigern byl ovšem výjimečně mohutný muž. Vzápětí už stál na nohou a tasil meč.
"Tak za tohle ti vyříznu játra a nakrmím s nimi psy!" zasípal a zaútočil na Conana.
Conana ignoroval zoufalé prosby hospodského, vytáhl z pochvy svůj zahnutý scimitar a vrhl se důstojníkovi vstříc. Zkřížené čepele se matně zableskly ve slabém světle. Těch několik návštěvníků hospody se svezlo pod stůl, aby se alespoň částečně uchránili před nebezpečím, představovaným těmi dvěma obrovskými muži, kteří se kolem sebe točili v kruzích a bodali a sekali po sobě. Nočním vzduchem se neslo jako ozvěna z pekla zvonění oceli, provázené vzrušenými výkřiky přihlížejících. Zde se můžete podívat, co aktuálně nabízí Nakupto.cz z knih o Barbaru Conanovi.
