O žehlení jsem se nikdy nijak zvlášť nezajímal, dokud se nestalo, že jsem několik let žil sám. Vyžehlit jsem si tedy musel.
Původní žehlící prkno jsem koupil v Tescu:
Jednoduchá konstrukce, dřevotřísková deska, teplu odolný potah. Odkladač na žehličku přišroubovaný k desce. Cena kolem tří stovek. Jediná slabina tohoto tehdy klasického žehlícího prkna byla v tom, že rozkládací nohy byly jištěné svařovanými dvěma cca 5 mm tlustými dráty. Věděl jsem, že jednoho dne dráty upadnou a potom se prkno bude při žehlení neřízeně viklat.
Ale to přece není žádný problém, koupím stejné prkno a zase bude pár let pokoj.
Zvláštní.
Žiju v Česku a přesto mě tyto naivní myšlenky stále neopustily.
Asi po šesti letech upadl jeden drát. Prkno přestalo být stabilním žehlícím prknem. Protože jsem si nechtěl připadat jako námořník na lodi a protože mám pár stovek na nákup prkna nového, aniž bych si musel jako kutil Tim opravovat prkno staré, vydal jsem se do hypermarketu, abych koupil žehlící prkno nové. Cena žehlících prken začínala na čtyřech stovkách. Nejdražší žehlící prkno stálo přes tisíc korun a světe div se, obsahovalo taky kabel spojený s konstrukcí.
Tak takhle tedy ne. Začal jsem studovat prkna od nejlevnějšího po nejdražší, abych zjistil, že moje klasické prkno tu nemají. Nakonec jsem si jedno prkno vybral, už bylo málem v košíku, když tu jsem zjistil, že nemá všechny umělohmotné podložky (násuvce, ucpávky) proti poškrábání podlahy stojanem.
Chyběly tři ze čtyř. Vzal jsem do ruky další prkno, tam chyběly všechny podložky a opět byl rozervaný obal. Další prkno - chyběly dvě podložky.
Tak tohle ne. Mám si to prkno složit z těchto náhradních dílů snad sám? :-) Horliví čeští zákazníci postrádali podložky a tak si je prostě vzali z těchto prken. Dobrý. Půjdu jinam.
Přece nebudeme dělat z obyčejného nákupu žehlícího prkna vědu.
Prošel jsem další dva obchody, abych zjistil, že moje klasické prkno tam není a všude mají šíleně drahá prkna, velká prkna, těžká prkna, drátěná "prkna" bez desek. Vlastně to ani nejsou prkna, ale drátěné programy, kde si můžu v "prknu" prstem vytlačit třeba malý kopeček a vyžehlit si na košili bouli. Když budu chtít. Nakonec mně ruply nervy a v posledním obchodě jsem prkno koupil. Stálo "pouhých" 450 korun a je samozřejmě drátěné, protože dřevěné tam neměli ani jedno.
Až teprve doma jsem zjistil dvě podstatné závady. Tedy alespoň pro mě jsou to závady. Potah na drátěném "prknu" je méně kvalitní a méně odolný na teplo než potah u stávajícího viklavého a skutečného prkna. Velikost potahů se pochopitelně liší, takže je nemohu prohodit. Další závada - držák na žehličku není přišroubovaný k prknu (jak by mohl, když jsou tam dráty), ale bodově navařený na konstrukci. Takže při každém odkládání žehličky se budu třepat, jestli se náhodou sváry neutrhnou. Tyto sváry jsou totiž logicky namáhané ve sváru vahou odložené žehličky. Na drátěný program odložit žehličku není myslitelné, protože není ideálně rovný. Čas od času je potřeba zkontrolovat drátěný program tohoto "prkna" a ručně drátky naboulit zpět do rovinky.
Na starém prknu byl držák pro žehličku přišroubovaný:
Moje nové žehlící "prkno" má jednu výhodu. Místo drátů tužících stojan jsou tam dvě tyčky zasunuté do otvorů a opět navařené. Teoreticky by měly víc vydržet.
A teď malé překvápko - nové žehlící prkno se při stoprocentním zdraví vikle úplně stejně jako staré žehlící prkno bez jednoho drátu.
U mě jako u navyknutého domorodého flegmatického Čecha dobrá. Staré žehlící prkno si uschovám a až se definitivně posere tohle nové prkno, staré prkno si spravím a budu na něm žehlit dokud bude prkno prknem.
A jestli mě viklání nového drátěného skoroprkna přestane bavit, dojde k této události již velmi, ale velmi brzy.
