Nedávno kdesi na netu vyšel článek o tom, že borec prodal vozidlo jinému borci, který nesplnil závazek ve smlouvě a vozidlo si na sebe nezaregistroval. Naopak, auto zaparkoval na placeném parkovišti a nejevil o něj zájem. Po několika letech přišel exekutor... k prodávajícímu a chtěli inkasovat částku v hodnotě několika set tisíc za dlužné parkovné.
Rozhodl jsem se zjistit, jaké má majitel vozidla možnosti z hlediska ověření registrace vozidel na svou osobu. Asi před deseti lety jsem prodal v bazaru Škodu Favorit a upřímně, představa, že dodnes není zaregistrovaná na kupujícího, který mi někde dělá podle tohoto státu legální dluhy, je docela děsivá.
Navštívil jsem tedy dopravní odbor příslušného magistrátu, který spadá pod "odbor občansko-správních agend", což je úžasně vypovídající název. Příslušný odbor sídlí v nejvyšším patře,
není zde výtah a je třeba šlapat pěšky. Každý návštěvník je notně zadýchaný a chvíli trvá, než se z těch schodů vzpamatuje. Zvláště starší lidé mají extrémní problémy tyto schody vyjít, nicméně úřadu to samozřejmě ve výkonu činnosti nebrání. Považuji se ještě za mladšího člověka a přesto jsem asi minutu chytal po rychlém výstupu do schodů, dech.
Na lístečkovém automatu jsem si vybral lístek s tématem "Registr vozidel - Informace/Dědictví" a čekal. Na řadu jsem přišel poměrně brzy, přibližně do 20ti minut. Úřednici jsem vysvětlil, že
chci výpis všech vozidel, která jsou k danému okamžiku na mě registrovaná + chci tento výpis úředně potvrdit. Úřednice se zdála být zaskočená, ale následně se vzpamatovala a prohlásila:
"No... podívám se na to a něco vám vytisknu. Zatím si běžte do automatu zaplatit 50 Kč poplatek a já vás zavolám. Do údajů musíte napsat konkrétní SPZ, napište třeba tu k vašemu vozidlu, které máte nyní." Hmm. Hned mě napadlo, že mě úřednice "přečůrala" hned na začátku, protože si vlastně zaplatím poplatek za jedno SPZ a dostanu kartu k tomu SPZ... Nicméně vypadala, že porozuměla mému zadání a bude se snažit vyhovět. Odešel jsem tedy k automatu, vrazil do něj bankovku, on si vzal požadované vstupné, zbytek mi inteligentně vrátil. Výborně, o jednoho pokladního méně. Ať žije nezaměstnanost.
Po chvíli jsem byl zavolán podle identifikačního čísla zpět a úřednice mi vítězoslavně verbálně hlásila:
"Všechno je v pořádku, máte na sebe jen jedno vozidlo a žádné jiné nemáte!""Ale já jsem vám říkal, že potřebuji potvrzení - výpis všech vozidel k dnešnímu datu, která mám u vás registrovaná, ať už jde o jedno nebo více vozidel... Takto ústně mi to nestačí, můžete mi za těch 50 Kč vytisknout aspoň nějaký papír?""Určitě, vydržte chvíli." Úřednice odběhla a po několika minutách, kdy přemýšlivě hleděla do monitoru a vytiskla jednu A4 papíru se s papírem vrátila zpět k přepážce. Tady to je. A hned začala vybarvovat reflexně zelenou fixou SPZ auta, název auta a další věci, abych se v tom prý lépe vyznal.
"Ale paní, to je karta pouze k danému jednomu vozidlu, já jsem chtěl výpis stavu všech vozidel, abych měl jaksi jistotu, že je vše v pořádku, chápete?""Rozumím, ale nic takového nevydáváme. Tady máte vytištěnou kartu k vašemu vozidlu. Žádné jiné vozidlo na sebe registrované nemáte."Načež mi podávala neorazítkovaný a nepodepsaný papír se záznamem o konkrétním jednom vozidle. Žádné potvrzení o aktuálním stavu v registru na mou osobu.
Prohrál jsem. S posledními zbytky odporu jsem alespoň požádal o ránu z milosti.
"A můžete mi na ten papír dát alespoň razítko a svůj podpis???"Úřednice se krátce zamyslela a potom prohlásila:
"To pro vás můžu udělat." Orazítkovala papír minirazítkem odbor občansko-správních agend a podepsala se VYŘIZUJE: PŘÍJMENÍ + PODPIS.
Děkuji. Ránu z milosti mi tedy stát poskytne kdykoli. Písemné souhrnné potvrzení o tom, jaká vozidla mám aktuálně registrovaná v registru vozidel, však ne...
A ještě drobnost. Podle papíru jsem zjistil, že je to výtisk z internetové aplikace na adrese: https://crv.mdcr.cz/vozidlo, ten internetový prohlížeč je ale opravdu hnusný práskač :-). Nebylo by lepší, kdyby všem registrovaným majitelům vozů udělali loginy, že bychom se na to dívali sami?
A ještě jedna drobnost. Celá úřadovna fungovala ve stylu moderní "open office" - otevřené kanceláře, kdy jsem jasně a zřetelně slyšel, jak se probírají věci týkající se úplně jiného občana, než jsem byl já. Tedy bez soukromí. Stačí jen vejít a naslouchat.
A to je ten náš stát. Stará se o nás obzvláště pečlivě. Děkujeme.
