Při brouzdání po netu jsem jednoho dne narazil na stránku
http://www.zapalky.cz. Úvodní hořící zápalka ve flashi se mi velmi líbila, tak jsem se podíval dál.
Hm, výroba zápalek, to je fajn. Zápalek je vždycky dost a jsou všude k sehnání. I když, vzpomínám si na jedno odpoledne, kdy jsem potřeboval sehnat klasickou malou krabičku zápalek, proběhl jsem čtyři trafiky a nikde neměli. Pouze zápalky krbové (dlouhé) nebo
moderní zapalovač. Kdo ví, možná jednou přijde doba, kdy zápalky nebudou a nebudou...
Na stránkách
www.zapalky.cz je jedna věta:
Bez nás si neškrtnete. Tahle věta mi opět připomenula, jak malý a bezvýznamný jsem muž, jak bezbranný a zženštilý. Neumím si nic pořádně vyrobit, nevím jak věci fungují,
vím starý kulový. Konzumuji, dívám se na fotbal, užívám si, ale bez výdobytků civilizace bych byl v doslova v prd...
Rozhodl jsem se, že to tak nenechám. A začneme pěkně od začátku. Od světýlka
naděje. Začneme u sirek a skončíme třeba u větrné elektrárny, co myslíte?
Takže sirky. Jak vlastně fungují? Na jakém principu? Na hlavičce od sirky je jistě
nějaká hořlavá hmota, která vzplane při rychlém tření o škrtátko krabičky. Dá se taková sirka vyrobit?
Dal jsem si tu práci a prošel jsem mnoho odkazů. Myslím si, že už vím vše, nebo téměř vše potřebné. Sirka se doma vyrobit dá.
Situace je následující:
Zápalka a sirka není jedno a to samé. Sirka obsahuje síru, kdežto zápalka ne. Dále - dříve - v 19. století, mezi námi byli takoví chlápáci, kteří si vyráběli sirky doma. Např. skladateli Josefu Dvořákovi se dokonce z produktů k výrobě sirek (fosfor) otrávila jeho dcera. No, myslím, že dnes už mezi námi tolik chlapáků není...
Sirky se dříve vyráběly z velmi nebezpečné látky - bílého fosforu a daly se velmi jednoduše zažehnout.
Bílý fosfor
- voskově měkká látka bílé barvy
- nevyskytuje se v přírodě volně, ale ve sloučeninách (minerály apatit, fosforit)
- samovznícení pri teplotě 34 stupňů Celsia
- na vzduchu nestálý a samovznítitelný, na vlhkém vzduchu světélkuje
- uchovává se ve vodě
- rozpustnost např. v acetonu, benzenu, sirouhlíku
- je silně jedovatý (k otrávení člověka stačí požití velmi malé dávky - cca 80 mg), jeho páry fosforeskují a jsou také velmi jedovaté
- používá se např. k hubení krys nebo k vojenským (! - bomby) účelům
- smrt z otrávení bílým fosforem je velmi ošklivá
Ve 20. století došlo ke zdokonalení výrobních postupů a sirky začaly vyrábět z červeného
fosforu. To je poslední informace o výrobním postupu, kterou mám. Dnešní recept na výrobu
prachobyčejných
bezpečných zápalek je přísně tajný.
Červený fosfor
- tmavě červený prášek
- není jedovatý a není samozápalný, je nerozpustný
- tepelně i elektricky vodivý
- používá se k výrobě sirek a k výrobě hnojiv
- vyrábí se z bílého fosforu zahřátím látky na 220 stupňů Celsia a tlaku 1,2 GPa
Princip sirky s červeným fosforem je v tom, že se při škrtnutí vzniklým teplem změní v bílý fosfor, ten vzplane a zapálí se. Stačí však rychle shořet a proto nikoho neotráví.
A tak se dostáváme k samotnému postupu výroby sirky:
Pozor - pouze na vlastní nebezpečí! Autor článku nezodpovídá za případné škody vzniklé aplikací tohoto výrobního postupu!
Je třeba získat následující ingredience:
- červený fosfor
- síra
- střelný prach
- dextrin
- dřívko na sirku (špejli)
Červený fosfor se smísí se sírou a střelným prachem v poměrech 85% fosfor, 10% síra, 5% střelný prach. Vznikne směs, do které se přidá dextrin
(Obyčejný škrob se dá na pekáč a při teplotě 200 stupňů se zahřívá, dokud nezačne granulovatět, pozor - nepřehnat dobu ohřívání jinak začne vznikat nepříjemný dým. Vzniklá hmota se smísí s vodou a výsledkem je mimo jiné vynikající lepivá směs - lepidlo.). Do směsi se
namáčí naše dřívka a máme sirky. Nechá se zaschnout. K rozžehnutí se použije jemný smirkový papír.
To by mělo být vše. Buďte opatrní.