Vývoj. Překotný vývoj. Lidstvo už několik staletí za sebou zažívá neuvěřitelný vývoj. Populační, technický, konzumní. Pokud se podíváme do historie, všimneme si, že se lidé dlouhou dobu téměř vůbec nevyvíjeli. Jestliže začneme analyzovat příčinu zastaveného nebo zpomaleného vývoje, zjistíme, že za tím stojí dva vlivy. Životní podmínky a náboženství. Při nepříznivých životních podmínkách není možný uspokojivý rozvoj lidstva. Stejně tak při silném náboženském zaujetí, které veškerou odpovědnost za osud lidstva přenáší na nadřazenou entitu či více entit a dává věřícím lidem jakousi morální odpovědnost.
Kolem roku tisíc našeho letopočtu křesťané očekávali konec světa. Nedošlo k němu. V povědomí věřících se konec světa oddálil na neurčitou dobu do daleké budoucnosti. Strach ustoupil. Došlo k mísení různorodých kultur a postupnému slábnutí vlivu center náboženství jako je například Vatikán. Někdy v 17. století se nastartovala průmyslová revoluce. Lidé začali ve velkém vymýšlet stroje a jejich pohony. Svými nápady v podstatě kopírovali přírodu s jediným rozdílem - nyní chtěli, aby příroda sloužila přímo jim a nikoli tomu, v něhož doposud věřili, Bohu.
Rozvoj aktivit lidstva s padajícími náboženskými zábranami nabral exponencionální tempo. S vynálezem počítačů ve 20. století se celý pochod dále urychlil. Lidé vymysleli zbraně posledního soudu, které mohly vážným způsobem poškodit celou planetu. Svým chováním způsobili masivní změnu klimatu.
Člověk byl považován za výtvor Boží. Nyní si tento výtvor sám začal připadat nedokonalý. Příliš krátký věk, příliš malá inteligence, příliš pomalé reakce. Naštěstí s pokrokem v genetice a nanotechnologii se ve 21. století začaly provádět s člověkem neuvěřitelné zázraky. Začalo to prodloužením věku, trvalým přenosem vědomí do kyberprostoru. Pokračovalo křížením člověka s kybernetickými organismy.
22. století zastihlo lidskou civilizaci podivně rozdělenu.
Planeta byla stejně jako vejce po vylíhnutí kuřátka ve velmi špatném stavu, dalo by se říci, že byla rozbita. Z lidské civilizace se vyvinuly nové bytosti. Kyborgové. Nebylo jich mnoho, ale byli dostatečně silní na to, aby skořápku opustili. Zbytek lidstva byl odsouzen k postupné degradaci a zániku. Vzýval kyborgy jako své Bohy. Ti se však stále ještě vyvíjeli.
Ve 23. století se dalo mluvit pouze o civilizaci kyborgů. Jejich vědomí bylo společné. Navenek vypadali jako lidé. jejich útroby byly útrobami strojů, jejich vědomí vědomím člověka. Nemuseli dýchat, nemuseli jíst, nemuseli spát. Měli pocity, dokonce vyvinutější než-li obyčejný člověk. Jejich smysly byly milionkrát citlivější. Kyborg mohl přežít na mnoha místech. Nevadil mu měsíční povrch, život na Marsu, nebo procházka do vesmíru bez skafandru. Jejich tělo bylo odolnější než ten nejodolnější ochranný oděv.
Vývoj kyborgů nabral další spád. S růstem jejich inteligence a schopností se zrychloval vývoj této nové civilizace. Podnikali daleké cesty do vesmíru a začali kolonizovat téměř každou planetu, na kterou narazili. Během několika dalších staletí ovládli všechny blízké i vzdálené galaxie.
O čtyřista let později, někdy ve 27. století, se kdesi v jiné rozměrové dimenzi odehrál tento rozhovor:
Doktor: 'Paní, přišla jste v nejvyšší čas. Zítra už bych vašemu psíkovi nepomohl. Má meningitidu ve středním stádiu, a zhoršuje se to velmi rychle.Ale nebojte, máme naštěstí lék. Třikrát denně s ním přijďte na injekci, ano?'Civilizace kyborgů byla překvapena. Ve vesmíru se něco přihodilo.
Došlo k výbuchu obrovské intenzity. Smrtící záření proníkalo všemi galaxiemi a nemilosrdně čistilo každou planetu od kyborgů. Během dalších tří staletí byla civilizace kyborgů zcela zničena. V roce 3000 n. l. byl vesmír opět čistý.
Léčba byla úspěšná.
