Tak jako platí u prodávaných potravin, že není jídlo jako jídlo, platí to samé u nerezového nádobí. Běžný člověk by si o NEREZOVÉM NÁDOBÍ pomyslel, že musí být nutně kvalitní. Bohužel to není často pravda.
Proč vlastně kupovat nerez? V 90. letech 20. století nerezové nádobí vytlačilo smaltované nádobí z většiny domácností.
Jaký je rozdíl mezi smaltem a nerezem?
Smalt je křemičitá tavenina příbuzná sklu, ale i porcelánu, která vytvoří na kovu celistvý hladký ochranný povlak. Jako materiál se nachází někde mezi sklem a porcelánem.
Přes svou křehkost dokáže bez změny barvy i lesku vydržet stovky let, což je prokázáno v praxi.Původně se smaltování používalo jako zdobící prvek na špercích, později se používalo jako ochrana kovů proti korozi. V dnešní době se používá při výrobě ukazatelů, cedulí, ale také v zubařství jako vnější povlak kovové zubní náhrady (protézy).
Z lékařského hlediska je smalt považovaný za nezávadný materiál.V 19. století se začaly smaltovat nádoby na vodu, pekáče, kýble, vany a hrnce - nádobí do kuchyně.
Smaltované nádoby byly odolné proti vnějším vlivům a navíc umožňovaly zdobení keramickými barvami.
V současné době část výrobců při smaltování tak trošičku fixluje, kdy si pomáhá použitím probarvené polymerové pryskyřice, která se smaltu podobá.
Pravý smalt je tedy historií prověřený materiál, který má sám o sobě vynikající vlastnosti.
Bohužel je křehký a časem se může z kovu odloupnout. Pokud používáte hliníkové posmaltované nádoby, tak vlastně při odloupnutém smaltu
vaříte na hliníku, což není zdraví prospěšné.
Jak je to s nerezem?
Nerezavějící ocel je typ oceli, jejíž hlavní vlastností je odolnost proti korozi. Existuje mnoho druhů nerezavějící oceli, které se liší v různých vlastnostech a používájí se v mnoha odvětví lidské činnosti. Jedna z nich se týká výroby nerezavějícího nádobí.
Bohužel pro běžného spotřebitele je velmi obtížné určit kvalitu nerezi, zda neobsahuje
příměs hliníku nebo těžkých kovů, případně jakou má vrstva nerezu na kovu tloušťku. Český trh je nerezem doslova zamořený a tyto informace pravděpodobně žádný výrobce na svém výrobku konkrétně neuvádí. Podle předpisů musí výrobce značit kvalitu nerezi. Jestliže si tedy otočíte hrnec dnem nahoru, musíte uvidět vyrytou značku kvality.
Nejvyšší kvalita je značena číslem 18/10, naopak nejnižší může mít třeba 8/0. Obecně tedy platí, čím nižší čísla, tím horší kvalita nerezu. Čísla značí poměrné procento legujících prvku chromu a niklu. Tento údaje je stejně pro většinu spotřebitelů matoucí a tak si pamatujte údaj o nejvyšší kvalitě a nic jiného pro jistotu nekupujte. Dalším parametrem kvality hrnce může být jeho hmotnost. Obecně platí,
čím těžší, tím kvalitnější. Berte pochopitelně v úvahu i jeho rozměr a nejlépe srovnávejte více hrnců stejného typu od různých výrobců.
Výrobci ještě nejčastěji šidí při uchycení a provedení držadel hrnců. Plastové úchytky jsou nevhodné pro plynové sporáky a pro ohřev jídel v troubě. Některé typy úchytek jsou příliš tenké, nejsou odolné a časem se utrhnou. Jiné dobře vodí teplo a při odebrání horkého hrnce z plotny se můžete o tyto úchytky opařit. Jedno z lepších provedení úchytek je nabodováním tak, aby teplo nevodily.
Nerezové nádobí obecně snadno zabarvuje, tečkuje. Jedná se o chemickou reakci nerezu na chemikálie obsažené ve vařícím se pokrmu. Vytvořené tečky jsou nejčastěji krystalky soli. Nemělo by to být zdravotně na závadu.
Při výběru nerezového nádobí je potřeba zachovat opatrnost, klid a rozvahu. Zárukou kvality nemusí být ani vysoká cena, křiklavé nápisy na cedulkách nebo vychvalování prodavače. Stává se častým pravidlem, že i výrobce značky známé určitou kvalitou, vyrobí nízkocenové sady hrnců, u kterých se vám nerez začne loupat již po třech letech používání.
A to, co je pod nerezem, rozhodně nebude pro vaše zdraví přitažlivé.
