Lampionový průvod. Jo, děkujeme, že tu žijeme!

Po asi 27 letech jsem se zúčastnil lampionového průvodu. Jednalo se o lampionový průvod u příležitosti "oslav" 98. výročí vzniku Československa. Předtím jsem se podobných akcí neúčastnil. Proč? Tak za prvé, Československo už neexistuje, Klaus s Mečiarem tento stát oproti tehdejší ústavě nechali rozdělit, aniž by o tomto hlasovali občané v referendu. To je holý fakt. A za druhé... Není prakticky co slavit, protože nynější "následovník" svou suverenitu dobrovolně ztrácí. Armádu jsme zmenšili na trpasličí, hranice jsme zrušili, integrujeme se do nadnárodního celku takovým způsobem, že chceme zlikvidovat i svou národní měnu - korunu českou. A všechny tyto věci děláme s hrdostí a nadějí na "lepší zítřky".

Tentokrát jsem se rozhodl zúčastnit se lampionového průvodu. Ne kvůli sobě. Ale kvůli dítěti, které se na průvod velmi těšilo a hlavně se těšilo na to, že si ponese svůj lampion a setká se u akce se svými malými kamarády ze školky. Akce jsme se tedy zúčastnili celá rodina.

Na pětitisícové město byla účast více jak stovky lidí (odhadem). A když jsem to tak přehlédl, vypadalo to, že se účastní jen ti, co mají malé děti. Starší občany, důchodce jsem viděl, ano, ale pouze s dětmi jako jejich doprovod. Celkově tedy průvod vyvolával dojem výpravy mateřské školky doprovázené rodiči. :-) Tuto výpravu vedla skupinka lépe oblečených lidí, kteří představovali vedení města.

K pochodu nám hrála hudba z městského rozhlasu. Žádný pochodující a na živo hrající sbor se nekonal, i když před vánočními časy pravidelně registruji, že se v ulicích promenáduje grupa lidí s trubkami a hrají nám pod okny písničky s vánoční tématikou. Největší radost z pochodu k pomníku padlých hrdinů z války měly tedy děti, které na sebe navzájem pokřikovaly, ukazovaly si lampiony a celkově projevovaly velkou radost, že se stmívá a lampiony krásně svítí.

Účast jsem vyhodnotil jako slabou. Ale pokud to většina lidí vidí podobně, tak se divit nemohu.

Na náměstí jsme se shromáždili kolem pomníku padlých. Protože jsem byl na takové akci v současném režimu poprvé, netušil jsem, co se bude dít. Dva borci v požární uniformě vzali věnec, najednou z rozhlasu zahrála jiná pochodová hudba, a oni i s představiteli města stejným krokem nakráčeli k pomníku a věnec položili. Představitel města měl projev, kterému jsme nerozumněli, protože většina z nás stála v "pietní" vzdálenosti od pomníku, kterou jsme si určili sami. Takže co se v projevu řeklo, to jsme neslyšeli, jelikož žádný mikrofon na místě nebyl. Zahrála česká hymna. Během hymny výskaly děti, které neměly ponětí, že je to nějaká hymna. Každý jsme okřikovali vlastní dítě, aby nedělalo hluk. Hymna mi připadala nějaká krátká a pak jsem si uvědomil, že přídavek o Tatrách je zrušený kvůli Mečiarovi s Klausem. A výsledkem toho zrušení je, že nezasílám poštovní zásilky na Slovensko, protože zaslání zásilky včetně neskutečně vysokých bankovních poplatků stojí podobně, jako bych posílal zásilku do Austrálie.

Po dokončení hymny pronesl jeden borec vedle mě: "Jo! Děkujeme, že tu žijeme!".

A toto romantické konstatování v podstatě znamenalo konec akce.

Doufejme, že až se bude slavit 100. výročí vzniku dnes neexistujícího Československa, tak bude ještě Česko existovat. Vše totiž nasvědčuje tomu, že se blíží takové malé zakončení suverenity jednoho prťavého bezvýznamného evropského státu.

Ale víte co? Já si myslím, že nějaký název Česko existovat bude. Otázkou však zůstává, co tento název bude představovat.

Přeji hezký den.