Ve vesmíru zcela určitě nejsme sami. Jsou tady delfíni, pejsánci, kočičky, potkani, velryby, viry i bakterie. Je tady celá myriáda druhů složitých buněčných struktur, které se svou inteligencí, schopností ovlivňovat prostředí, ve kterém žijí, přibližují člověku. Bylo by proto bláhové myslet si, že kromě naší planety už nikde jinde nenajdeme podobný život. Vlastně..., když se tak zamyslím, tak to možná není až zas tak bláhové, a to z několika důvodů.
Bakterie si stěží uvědomí, že se nachází v těle lidském
Na životu je pozoruhodná jedna věc. Jeho různorodost a absolutní nemožnost přirozené mezidruhové komunikace. Když se například zaposloucháte do zpěvu ptáků, všimnete si, že každý druh používá k vysílání vlastní frekvenci a ignoruje, nebo nevnímá frekvenci odlišných druhů. Mezi námi a našimi vesmírnými skorobratry to může být také tak. Ovšem - mnohem důležitější je čas.
Jaká je pravděpodobnost, že se naše civilizace trefí do existenčního časového rámce jiné civilizace, se kterou dokážeme navázat kontakt, a budeme si s ní rozumnět? Vždyť civilizace lidská v současném pojetí existuje sotva deset tisíc let, z toho jen několik desítek let je schopna komunikovat na rádiových vlnách. Navíc to s námi vypadá dost nahnutě, protože namísto, abychom táhli za jeden provaz, brojíme jeden proti druhému stejně, jako brojí bakterie v Petriho misce, když není co žrát a místa k životu ubývá.
Dá se tedy říci, že smrtelnými kleštěmi pro každou nadějnou inteligentní rasu je jeho omezené prostředí a neustálý Damoklův meč ve formě katastrofických událostí. Život je snadno zranitelný, to je bez debaty.
Vesmír není vůči životu příliš pohostinný. Když si vezmeme na objem této sluneční soustavy objem prostředí, které může člověk přirozeně obývat, je to nula nula nic. Zanedbatelné minimum. Z tohoto důvodu lze vyvodit, že člověk pro vesmír není důležitý a nemá status hybatele událostí. Navíc mezi Zemí a Marsem, Marsem a Jupiterem, krouží tisíce potenciálně nebezpečných objektů, u nichž je to jen otázka času, kdy se něco sesype i k nám.
Nehažme perly sviním a dejme raději do koryta správnou šlichtu
Na prvním místě by se lidská civilizace měla sjednotit a ukázat, že není pouhá napodobenina společenství nenažraných bakterií, ale naopak, že máme navíc. Po svém sjednocení postavit systémy na ochranu celé planety a dále v rozumných mezích expandovat na planety podobné Zemi. Je velmi na škodu, že se k moci dostávají lidé, kteří nemají zájem na existenci lidského společenství jako celku. Bez zájmu o bezpečí lidstva, celé planety, plánují hnidopišské války o zdroje surovin, aniž by se pokusili zavést nový světový pořádek. Ovšem nikoli ten, který vede k totální devastaci zdrojů a morální devastaci člověka, ale k takovému pořádku, který omezí nenasytnou nenažranost lidí po hmotném majetku a zastaví pád každého z nás do bezzábranových bariér, které jsou zlegalizovány pojmem Obchod.
Velmi pochybuji, že by se civilizaci s naším devastačním potenciálem podařilo zrealizovat startrekovské vize budoucnosti.
Planeta zvyšuje svou teplotu jako každý organismus, který je napaden nebezpečnými parazity. A jak známo, horečka se většinou dokáže s bakteriemi spolehlivě vypořádat. Jednoduše řečeno - budeme mít vlastních problémů dost nejen sami se sebou, ale i s okolním prostředím, které začíná ukazovat svou pravou tvář. Ve vesmíru je vzduchoprázdno a dýchat se tam nedá. Bez vlastního přičinění, bez vnitřní jednoty, bez vůle a síly, pokud si neuhájíme ten kousek životodárného prostředí, které máme k dispozici, se můžeme vrátit zpět nikoli na stromy, ale mezi prach a popel.
Nikdo nám nepomůže.
