Ruku v ruce s průmyslovou revolucí, která se rozvíjí od 18. století, nastal prudký nárůst počtu obyvatelstva a tím i zvýšená potřeba na přírodní surovinové zdroje. K tomu, aby stroje mohly vyrábět, potřebují dvě základní věci – prozatím potřebují člověka a vždy budou potřebovat energii ke svému provozu.
Energie je potřebná nejen pro stroje, ale také pro nás – lidi. Potřebu energie pociťujeme zejména v zimním období, kdy je nutné naše domovy nějakým způsobem zahřát tak, abychom přežili. Zpočátku lidé používali dřevo, dřevěné uhlí. Později přibylo také uhlí hnědé a černé, nějakou dobu se propagovala jako palivo nafta a posledních deset let se masivně prosazuje zemní plyn, elektřina a nekonvenční zdroje energie jako je tepelné čerpadlo a solární zdroj.
Každá volba, jak vytopit naše domovy, má svoje klady a mínusy. Uhlí bylo donedávna relativně levné, až teprve politici začali pracovat na jeho zvýšené ceně tak, aby nás donutili přemýšlet o jiných variantách. Zcela určitě je uhlí neekologické a topit tímto materiálem je velmi pracné. Ovšem – stát by měl za donedávna výhodnou surovinu nabídnout adekvátní náhradu.
Nafta jako palivo nepřipadá v úvahu do té doby, dokud její cena přestahuje 15 Kč /l. Její zdroje jsou omezené, poptávka (vzhledem k automobilismu) vysoká. Důsledkem je zvýšená cena za litr a nerentabilní spalování v rámci vytápení domu.
Zemní plyn je doporučená varianta propagovaná vedením našeho státu. Bohužel, varianta chybná, protože i zásoby zemního plynu jsou omezené a navíc, naše republika nemá dostatečné vlastní zdroje k pokrytí poptávky obyvatelstva. Tato situace nás staví do role kupujících prosebníků, kdy díky uměle státem evokované poptávce po zemním plynu nebudeme zemí soběstačnou, ale naopak závislou na ostatních státech, zejména Rusku.
Elektřina je paušálně dražší varianta. Je to zvláštní, protože náš stát vyrábí elektřiny celkem dost, ale možná se obává, v případě reálné nízké ceny, že by poptávka stoupla až přespříliš. Elektřina nejčistší, nejbezpečnější a nejpohodlnější způsob vytápění domu.
Tepelné čerpadlo patří mezi netradiční a velmi drahé způsoby vytápění. Přes počáteční investici do vybudování sice slibuje vrácení počátečních nákladů, ale tomu se samozřejmě věřit nedá, protože každý složitější mechanismus podléhá poruchám, i tepelné čerpadlo bude vyžadovat placené opravné zásahy ještě v době (horizont deseti, patnácti let), kdy se má údajně rentovat. Nesmíme zapomenout, že tepelné čerpadlo potřebuje ke svému provozu elektřinu = další náklad.
Solární zdroj je velmi zajímavá možnost, ale – efektivně funguje jen v době intenzivního svitu sluníčka. Dokud věda nepřijde na možnost účinného uchovávání energie pro případ oblačného počasí, bude nutné se spoléhat ještě na další alternativu vytápění konvenčním způsobem.
Která z výše uvedených možností vytápění je nejlepší? Většina domácností topí zemním plynem a přitápí uhlím či dřevem. Je to fajn kombinace, avšak má dvě silná úskalí. První – cena zemního plynu může vyšplhat strmě nahoru – stačí několikaměsíční výpadek dodávek z Ruska. Druhé – zemní plyn je hořlavý a výbušný. Zařízení musí být pravidelně kontrolováno odborníkem = další náklady + v případě mimořádných událostí (zemětřesení) může dojít k úniku a vznícení této látky.
Osobně bych nesnesl mít nad hlavou Damoklův meč v podobně zemního plynu, navíc pod kontrolou souseda, který si třeba rád přihne z lahve. Zvlášť umocněno, když vím, jak některé odborné plynařské firmy v této oblasti nekvalitně a s velkou časovou prodlevou pracují.
A tak mi připadá nejlepší způsob vytápení pro obyčeného člověka uhlí, dřevo + elektřina. Jak je to však s elektřinou? Docela složité klubko problémů. Elektřinou se dá vytápět za pomocí elektrokotle, přímotopů nebo otopných panelů (konvektorů). Elektrokotel v mé oblasti snad není schopna kvalitně namontovat v rozumné době (půl roku) žádná firma. Jako nejlepší varianta mi proto připadá přitápět za pomocí otopných panelů (konvektorů), které budou přímo zapojitelné do zásuvky a zavěsitelné na zeď či položitelné na podlahu. Ale jaké panely vybrat? Stanovil jsem základní tři požadavky, které by měl takový konvektor splňovat:
1. Musí mít časovač.
2. Musí mít termostat.
3. Musí mít tichý vytápěcí chod.
Konvektor s těmito parametry má v nabídce slovenská firma Orava s pobočkou v ČR. Jedná se o typ EK-2002. Bohužel se při praktické zkoušce ukázalo, že mají poměrně velký podíl zmetků, protože z pěti kusů byly dva v závadě (nadměrná hlučnost ventilátoru při aktivním výkonu). Naštěstí Orava reaguje na reklamace pružně a pokud jejich ohřívač funguje, tak to stojí za to.
Při průzkumu trhu s konvektory jsem zjistil, že na trhu existují dvě cenová pásma. Do 3 tisíc a nad 10 tisíc. Konventory mezi těmito pásmy prakticky neexistují a z toho vyplývá i politika firem – výrobců. Levné konvektory jsou vyráběny kvantitativně s malým ohledem na kvalitu a drahé konvektory možná fungují kvalitně, ale zákazník může mít jistotu, že jsou totálně předražené.
A tak je to opět na každém z nás, jaký způsob vytápění svého domu si vybere. Na každý pád to chce trpělivost a raději dvakrát měřit než ihned řezat.
Přeji hezký den.
